Josef Liboslav Ziegler (1782-1846) byl český kněz, pedagog, básník, překladatel a vlastenecký spisovatel. Narodil se v Hradci Králové a studoval gymnázium, filozofii a teologii s důrazem na českou řeč a literaturu. Po vysvěcení začal působit jako kaplan a kněz ve více městech.

Ziegler byl známý svým zájmem o historii a literaturu, navštěvoval přednášky české řeči a literatury, studoval slovanské jazyky. Jeho působení na faře v Dobřanech z něj udělalo regionální centrum obrozenectví. Zavedl tzv. vlastenecký křest – přidávání druhých českých jmen ke jménům lidí z vlasteneckých kruhů.

Později se stal profesorem bohoslovectví na semináři v Hradci Králové, kde přednášel jazyk český a literaturu. Publikoval gramatické příručky, rozvíjel osvětovou činnost, prosazoval vydání klasických děl. Byl mezi zakládajícími členy Českého muzea.

Spolu s Vilím Věnceslavem Havelkou se pustili do rozsáhlého překladu díla známého německého lesníka Georga Ludwiga Hartiga

V oblasti pedagogiky řídil časopis Přítel mládeže a zřídil pro studenty českou knihovnu. Přispíval do tehdejších časopisů, almanachů Milozor a Milín.

V roce 1826 byl jmenován děkanem v Chrudimi, kde setrval až do své smrti. Zde se věnoval vzdělávání pedagogů nejen v pedagogice, ale také v českém jazyce a historii českého národa. Překládal z latiny, psal historické články, zabýval se zeměpisem, filozofií a geologii.

Svou knihovnu odkázal ve své závěti městu Chrudim. Společný pomník s Vilím Věnceslavem Havelkou je umístěn na palouku U Luže poblíž Bílovic nad Svitavou.

Jeho dílo zahrnuje pedagogické a populární práce jako „Věrný raditel rodičů, dítek a učitelů“ (1824), „Dobroslaw“ (4 svazky prací 1820-1822) nebo „Umění kazatelské Jana Amose Komenského“ (1823).