Jan Nepomuk Štěpánek (16. března 1783, Hradec Králové – 26. července 1844, Praha) byl významný český dramatik a herec, přední postava národního obrození a jedna z vůdčích osobností českého divadla první třetiny 19. století.

Narodil se  domě čp. 89/I v dnešní Štěpánkově ulici, v rodině výrobce klávesových nástrojů v Chrudimi. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a později na pražském piaristickém gymnáziu. V roce 1801 začal studovat na Karlo-Ferdinandově univerzitě filozofii a práva, ale studium nedokončil a v roce 1805 odešel do divadla.

V roce 1806 začal působit jako herec a dramaturg v pražském Národním divadle. Jeho herectví bylo velmi ceněno a patřil k nejlepším hercům své doby. Jeho nejslavnější role byla roli Matěje v Kotcův „Fidlovačce“, kterou hrál až do své smrti.

Jako dramatik se proslavil svými veselohermi a činohrami, které byly velmi oblíbené u českého obecenstva. Mezi jeho nejznámější hry patří „Cesta do Vídně za štěstím“ a „Otec Kondelík a ženich Vejvara“.

Jan Nepomuk Štěpánek byl také aktivní v českém národním obrození a významně přispěl k rozvoji českého divadla a literatury. Byl jedním z prvních, kdo psal hry v češtině a prosazoval používání češtiny v divadle.

Pro české divadlo Štěpánek vytvořil 131 her, z nichž některé se hrají dodnes. Byl otcem zpěvačky Antonie Štěpánkové. Jeho vnukem byl známý český herec Zdeněk Štěpánek a pravnuky pak všechny čtyři děti Zdeňka Štěpánka herci Jana, Martin, Petr a režisérka Kristina.

Chrudim se k tomuto velikánovi vždy hrdě hlásila a připomínala si jeho odkaz. Na jeho rodném domě odhalila v roce 1879 pamětní desku a ulice v historickém jádru dostala jeho jméno. 

J.N. Štěpánek zemřel v roce 1844 v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech. Jeho odkaz žije dál v českém divadle a literatuře.