Na počátku 19. století se Chrudim nijak zvlášť nelišila od jiných měst podobného ražení. V knize Stará Chrudim se dočteme, že v roce 1837 tu žilo celkem 5 712 obyvatel. Avšak ke konci tohoto století zaznamenala Chrudim prudký nárůst obyvatelstva, který byl spojen s hospodářským i kulturním rozkvětem: „Zatímco ještě v roce 1866 mělo město asi 6 000 obyvatel, do roku 1890 se jejich počet zdvojnásobil na 12 128 a do roku 1900 dokonce vzrostl na 13 045.“
Už během první poloviny devatenáctého století začalo postupně vznikat a sílit vlastenecké hnutí, které díky nadšeným buditelům probouzelo národní uvědomění chrudimského měšťanstva.
Ve druhé polovině století pak přišla řada na zakládání moderních, především zemědělských podniků. V roce 1867 vyrostl cukrovar, o rok později pivovar, a také tkalcovna a cementárna nezahálily. Nicméně industrializace v Chrudimi byla do jisté míry zastiňována více průmyslovými Pardubicemi, které měly lepší železniční spojení s dalšími významnými městy. Avšak, jak se říká: „Co Chrudim ztrácela na hospodářském a správním významu, získávala díky řadě osobností a podpoře institucí v oblasti kulturního života a školství.“ Lze tedy předpokládat, že právě nedostatečný prostor pro průmyslový rozvoj byl jedním z důvodů, proč se Chrudimané tolik angažovali v oblasti kultury.
Ať už to bylo jakkoli, druhá polovina století byla spojena s rychlým růstem města, intenzifikací kulturního života a zkultivováním prostředí. „Město vášnivě opravovalo památky, stavělo budovu arciděkanství a zejména pak impozantní komplex dnešního okresního kulturního střediska s částmi společenskou a muzejní.“ V roce 1842 byla navíc vydlážděna vnitřní část města, zavedena kanalizace a o rok později obklopily místní morový sloup fontány.
Chrudim byla ještě v 19. století krajským městem. V roce 1848 se zdejší krajský úřad a soud přesunul do Pardubic, avšak o sedm let později se obě instituce vrátily zpět. Po zrušení krajského zřízení bylo ve městě ustanoveno okresní hejtmanství, které po zavedení ústavnosti roku 1860 postupně formovalo místní zastupitelské orgány. Ty až do konce 19. století disponovaly téměř trvale staročeskou většinou, což Chrudim zařazovalo mezi „bašty konzervativně národní staročeské strany“. A právě tento fakt byl důvodem, proč se chrudimské osobnosti ve velké míře angažovaly v kulturním životě.
Etnicky vzato šlo o české město – v roce 1890 žilo na Chrudimsku celých 48 140 Čechů a pouhých 210 Němců. I když němčina byla vnímána jako jazyk „lepší společnosti“, český jazyk a kultura zažily ve druhé polovině století obrodu, a germanizace se tak pomalu vytrácela ze společnosti. Za to měli největší zásluhu právě někteří významní chrudimští rodáci a nadšení vlastenci.